rozhovory & články
Buryzone zine no.17 2011
ILLEGAL ILLUSION – Nové album bude bůček jako hovado…
Vlasy/pleš/vlasy/pleš i takhle si v současné době říká formace ILLEGAL ILLUSION z Bílovce, kterou tvoří Jiří Bialík – kytara, zpěv, Matěj Kudela – kytara, Michal Kudela –baskytara, Michal „Bota“ Sobotka – bicí. Aktuální sondu do hlubin této úderky, jež má na svém kontě mj. výtečné počiny “Under the True Color“ či “Day Counting, Night Counting“, jsme provedli s Jirkou Balíkem… BIDZI
-Začneme trochu netradičně. Vzpomeneš si, kdy jsi naposled dělal rozhovor do tištěného média? Jsi vůbec příznivcem internetových hudebních serverů, které si de facto může založit naprosto každý, přičemž v mnoha případech se následné „pisatelské výtvory“ považují za hudební žurnalistku…?
„No, obávám se, že naposled to bylo asi s tebou pro Whiplash (rok 2007), když ještě vycházel v tištěné podobě… Pokud se nepletu (?). Internetové hudební servery si vybírám. Denně prolítnu svých 7-8 oblíbených, abych byl v obraze. Jde o servery/e-ziny, které fungují několik let, samozřejmě je u nich kvalita proměnlivá, ale pořád v rámci nějakých mezí, které unesu a je to prověřeno časem. Kdysi jsem odebíral všechny možné hudební časopisy, které šly sehnat, teď už jenom Rock a Pop (ten mám od prvního čísla) a občas se doberu k Full Moonu… Přece jenom je lepší na hajzlu časák než notebook, ale Bota by mi asi oponoval. (smích)“
-Myslíš si, že je ve větší krizi česká hudební rockově-metalová scéna, nebo spíše tuzemská hudební žurnalistika?
„Nemyslím si, že je v krizi nějaká scéna nebo žurnalistika. Všechno je otázka nabídky a poptávky. Pořád potkáváme parádní a výjimečné kapely, které nejsou součástí žádné scény a o kterých nikdo nepíše a pořád potkáváme tuny průměrných kapel, o kterých si přečteš všude. Otázka je, jak kvalitní je to současné, co se nám subjektivně jeví nekvalitní a obráceně. Bez debaty - kvalitu obecně rozmělňuje kvantita, kdy počty kapel, byť mnohdy jepičích časem působení, rostou s dostupností nástrojů, aparatury, vlastní prezentace (bandzone, myspace atd.). Samozřejmě se to týká i žurnalistiky, kdy recenze už píše fakt kde jaký jouda. Kdejaké děcko tě jebe, aniž by si aspoň otevřelo booklet, nebo tě rozstřílí týpek z kapely, co jsi jim měsíc před tím, než na nás napsal recenzi, zlomil srdce tím, že s námi nejeli na tour – to bylo taky vystajlovaný kůl počtení. Ale s tím nějak člověk počítá. Je ale pravda, že kvalitní počtení se hledá hůře.“
-I ta další otázka bude netypická… Kolikrát jsi slyšel otázku, že kdyby ILLEGAL ILLUSION nebyli z České republiky, tak se hudbou živíte… Jak na tuto otázku odpovídáš?
„Ale jo, občas tě takhle někdo po koncertě počastuje… Někdy se to objeví v internetových diskusích. Je to milé, když se to objeví v recenzi, rozhovoru. Ale takové to „kdyby“ je na nic, vycházíme z reality, ve které se nacházíme.
Já tohle „kdyby“ filozofování nemám moc rád. Vyloženě mě serou ukňučení, ambicemi nenaplnění ex-„kdyby“ muzikanti, od kterých slyšíš právě tu litanii na téma „kdyby“: kdybych neměl děti, kdybych neměl tolik práce, kdybych nemusel do školy, kdyby mi roba nedala nůž na krk, kdyby byla jiná doba, kdybychom byli v Americe, nebo aspoň v Praze – to by bylo… Hovno!! Buď budeš dělat muziku, nebo budeš hledat výmluvy, proč to nejde! Není lepšího času než teď! Není lepšího místa než tady!“
-Kdy tě přešly myšlenky, že by ses mohl hudbou živit? Měl jsi vůbec někdy takové ambice?
„Samozřejmě, že jsem takové ambice měl. Ty má ze startu snad každý ambiciózní muzikant. Snad takový první náznak deziluze přišel asi už v době, kdy jsem zaregistroval, že „kucí vod rocku“ – ta generace, co vzešla z první/druhé Jandovy Rockmapy (nebo z té doby) – Bárta, Střihavka, Vojtek, ten vodník z BURMY JONES (jméno mi vypadlo), se začali objevovat v muzikálech. Já je pořád vidím s těma naondulovanýma vlasy, řetězy, nábojové pásy –tvrďáci jako kráva a najednou byli v takové píčovině, jako je muzikál… Říkal jsem si, kurva, tady něco nehraje… No a pak jsme objeli párkrát republiku, zjistili jsme, že jsme spíše za exoty, kteří jsou na punk scénu moc metaloví, na metal moc punkoví, na indie moc smradlaví a špinaví (smích), takže nás ty davy, co by nás měly živit, míjely a asi nadále míjet budou. My jsme rádi, když jsme schopni ukočírovat finančně chod kapely, natož tak, aby nás naše produkce živila. I přes to tahle situace skýtá i výhody. Tou hlavní je umělecká svoboda! Můžeš si opravdu dělat, co chceš…!“
-Pojďme tedy k aktuální situaci ve skupině. Připravujete už následovníka mini alba “Veto“? Kdy by se měl objevit?
„Makáme na novém plnohodnotném dalším řadovém albu vlastně už od té doby, co vyšlo EP “Veto“. Ale téměř 90% toho, co jsme udělali do konce roku 2010, jsme vyhodili, protože to stálo za hovno a na přelomu roku jsme začali znovu. Ještě nevím přesně jak, ale v plánu máme realizovat nahrávání už letos a vydat to příští rok. Jisté už teď je, že nové album bude jiné než “Veto“, naléhavost zůstane, ale změna bude v celkovém pojetí soundu. “Veto“ bylo nahráno na živo s minimem dohrávek. Bylo to holé šlachovité maso… Postavené na písňové formě, které jsme se drželi za každou cenu. Nové album bude jiná jízda, jiná koncepce… Tohle bude bůček jako hovado. (smích)“
-K jakým hudebním vodám se budete ubírat? Dají se očekávat nějaké (kompoziční) změny, či vychytávky, nebo půjde o charakteristický rukopis ILLEGAL ILLUSION?
„Tohle album bude rozhodně hlasitější, rychlejší, riffovější a chlupatější než “Veto“!! Dospěli jsme do polohy, kdy chceme dělat větší kravál záludnými písněmi. Kdo měl problém s uchopitelností naší tvorby na předchozích počinech, tak ten nás bude po tomhle albu nenávidět! Demosnímky už teď hrají tak parádně, že máme obavu, aby se nám to povedlo „na čisto“ nahrát s takovou energií…“
-ILLEGAL ILLUSION už fungují dlouhých šestnáct let. Co tě ještě při muzice drží? Měl jsi někdy období, že bys s muzikou skoncoval?
„Seknout s muzikou snad v mém případě ani nejde… Seknou s kapelou? Tak to mám docela pravidelně… Být v kapele je docela křehká věc a někdy mě ty „tanečky“ prostě unaví a bouchnu. Je to ale převážně moje chyba, protože jsem naivní cholerický idealista, který staromilsky předpokládá, že pro členy každé kapely na světě platí nepsané pravidlo, že kapela je na prvním místě a že přes to vlak nejede. Učím se teď žít s tím, že tomu tak nemusí vždycky být, a přesto to může „jakž takž“ fungovat. (smích)
Neumím říct konkrétně, co mě drží u muziky, nevím jestli je to nějaký pocit seberealizace, který mně naplňuje, celý ten proces skládání hudby (sex), psaní textů (terapie), prezentace nových skladeb kapele („stezka odvahy“)…, nebo celý proces nahrávaní demosnímku (boj), či už hotové skladby (válka), kdy když se to daří, tak to je opravdu největší sex na světě (i když - grupáč po koncertě… taky dobrý…(smích)…), trávení času na cestách, koncerty dobré i ty špatné, poznávání nových kapel, lidí, klubů, benzínek, měst, nekonečné rozmluvy s muzikanty o muzice, nekonečné „umývání“ jiných muzikantů a kapel, nekonečný hledaní klubů ve městech…. Tohle vše mi bude jednou kurevsky chybět!“
-Pokud se nemýlím, tak jste dosud na žádné vaše album nenahráli ani jednu cover verzi. Je to jen náhoda, nebo v tom lze hledat nějaký hlubší význam? Jaký máš třeba názor na různé revivaly, které si mnohdy účtují větší honoráře než regulérní kapely s vlastní tvorbou? Na druhou stranu je pravda, že mnozí tzv. fanoušci si vystačí s tím, když místo „originální“ kapely navštíví její revival…
„Opravdu jsme oficiálně nenahráli ani jeden cover. Prostě nebyl důvod, svého materiálu jsme vždy měli dostatek, potažmo nás nikdo k ničemu takovému, jako třeba v případě nějaké pocty určité kapele, nevyzval… Jinak ale na koncertech v zásobě jeden/dva covery máme, většinou ho prdnem jako přídavek, občas býval cover i součástí standardního playlistu. Teď dáváme NINE INCH NAILS, a jestli si dobře pamatuji, tak jsme dávali RADIOHEAD, PJ Harvey (když byla u nás Vítě), HELMET, SMASHING PUMPKINS, Lennona… Většinou méně známé skladby.
Revivaly a jejich publikum mě nechávají chladným, nezávidím jim ani jejich prachy ani jejich publikum. I když, nedávno jsem viděl jednoho našeho bývalého spoluhráče v jednom z ABBA-revivalu, a málem jsem se pochcal smíchy. Ale tyhle spolky mají publikum pobavit a to se v tomhle případě opravdu povedlo, protože se chechtám ještě teď, když to říkám… (smích)“
-Co bys poradil (českým) kapelám, které vznikají především proto, že jejich členové chtějí být slavní, a naopak co bys poradil kapelám, které chtějí hrát jen pro svou zábavu?
„Ti, kteří chtějí být slavní, ať neváhají a přihlásí se do nějaké „talentové“ soutěže, co fičí v bedně – tam to budou mít nejrychlejší, nejbarevnější, nejblýskavější. Ti, co chtějí hrát pro zábavu, ať hrají po zábavách, pohodovou muzičku pro pohodové lidičky. Těm ostatním, kteří ctí muziku jako vášeň a chtějí jejím prostřednictvím něco předávat a dostávat, ať vykopnou z kapely všechny chcípáky, kteří chtějí hrát jen pro zábavu, nebo jen proto, aby byli slavní – tohle jsou zbytečné brzdy… (smích)“
-Kterou ze skladeb ILLEGAL ILLUSION bys věnoval městu Bílovec a kterou Ostravě?
„Ani jednu Bílovci a ani jednu Ostravě. Převážnou většinu mohu s klidem věnovat Opavě – to je můj střed světa. Exteriéry v mých textech používám převážně z tohohle města… A vypadá to, že si s tím vystačím až do konce života…“
-Vím, že patříš mezi velké čtenáře, tak se nabízí otázka, jaká kniha tě naposled zaujala?
„Zhltal jsem teď za sebou obsáhlejší romány Dana Simmonse – „Drood“, „Terror“, „Hladové hry“: kombinuje v nich fikci s historickými daty a postavami, které jsou obecně známy, např. spisovatel Charles Dickens je jednou z hlavních postav románu „Drood“… Tohle mě dost baví.
- Pat Gilbert – „Clash - Smrt nebo Sláva“: miluji hudební biografie. Potvrzují mi, pro mnohé nepříjemný fakt, že talent zdaleka nestačí…
- Cormac McCarthy – „Cesta“: chtěl jsem vědět, za co to dostalo v r. 2007 Pulitzerovu cenu, nevelké dílo rozsahem, pohltilo mě to netypicky ekonomickým jazykem vyprávění a celkovým zpracováním. Temné, bezútěšné… Není to zrovna oddechové čtení… paráda!
- Aldous Huxley – „Konec civilizace“: tohle musím vrátit Botovi (smích), tahle satira na Orwellovské téma mě nejdříve moc nebavila, ale pak mě to docela chytlo…
- Haruki Murakami – „Sputnik, má láska“: chvíli jsem měl písmenkový absťák a neměl jsem co číst, tak jsem si to vypůjčil z knihovny mé ženy a docela mě to vyndalo, jakou to mělo atmošku, otevřený konec… Cajk.“