Veto
Musicserver.cz
Illegal Illusion - Veto
Vydáno: únor 2009
Celkový čas: 21:18
Skladby: Autopilots, Breathing In, A Very Intimate Coup, Making The Gong Slown Down, Sparkler
Vydavatel: Redblack
Autentický emocionální rock
02.11.2009 05:00, Viktor Palák
Elegantně balené vinylové EP (doplněné i o důstojně vybavený digitální nosič) představuje Illegal Illusion jako zkušenou kapelu schopnou neočekávatelně ohýbat kytarovou hudbu, a dosahovat tak různých reakcí posluchače. Ne všechny tváře rockové desky "Veto" si ale zapamatujeme.
Emocionální rockeři Illegal Illusion nikam nespěchají - s alby si dávají na čas, do mediálního prostoru se necpou a tahle jejich rozvaha je patrná i z EP "Veto". Pět skladeb na něm zachycuje post-rockové jitření, grungeovou bolestivost i očistnou emocionalitu nepřikrášlovaného rockového tvaru.
Zatímco přímočaré rockové pasáže (typické pro druhou a čtvrtou píseň) jdou kapele od ruky jakoby samozřejmě, lemující skladby "Autopilots" a "Sparkler" ji zachycují v kreativnějších i odvážnějších polohách. Oproti silným post-rockovým momentům úvodní písně a variabilitě té závěrečné působí zbylé skladby bezmála jako ordinérní, pomíjivý rokec, navíc občas trpící násilným frázováním.
Právě ležérnost je něčím, co se prolíná celou deskou. Vedle místy až k nesrozumitelnosti pokroucené anglické výslovnosti si Illegal Illusion nedělají hlavu ani s občasnými ruchy - moc dobře totiž vědí, že studiová dezinfekce není ideálním pomocníkem rockové nahrávky, jejíž autenticitu posílí nejen polykání slabik, ale i občasný garážový zvuk bicích. Ležérnost ale neznačí lehkovážnost, a tak se do zodpovědného přístupu ke skládání nepromítla ani nadsázka patrná z biografie kapely, která se nebojí zkoušet odolnost mantinelů žánru. Ne vždy se ale daří dávat patřičný důraz a naléhavost je oslabována i některými nedotaženými zlomy ve skladbách, byť vokálně je zpěvák a textař Jiří Bialík rozhodně dokáže utáhnout.
Podobně jako brněnští Animé jako by se ani Illegal Illusion nemohli čas od času rozhodnout mezi zemitostí a vzletností a v důsledku toho se zamotávali do přílišného opakování některých motivů. Což je vzhledem k tomu, že jejich citově angažované písničky neustále naznačují, že by kapela mohla a uměla jít ještě dál, docela škoda. Nejvíce ze všeho jim totiž sluší proměnlivost.
Emocionální dopad rocku podle Illegal Illusion můžeme srovnat s nábojem písní aktuálně reformovaných Jihomoravanů Sad Harmony - obě kapely využívají rockové řezavosti k vyjádření intimních pocitů, aniž by se ale uchylovaly k plačtivosti. Utrpení zde není pózou, stejně jako nemůžeme za manýru považovat rozhodnutí kapely vydat EP jen na dvanáctipalcovém vinylu, jehož druhou stranu zdobí vkusný lept.